Dřevorubec a Dark Fox (legenda o temné lišce)

Dargan. Jméno, které rezonovalo v každém koutě vesnice, vždy doprovázené šeptanými příběhy o jeho surovosti. Muž, který neznal slitování – ani k přírodě, ani k lidem. Pro Dargana byl les jen zdrojem bohatství. Každý strom znamenal 💰 mince, každá padlá větev byla krokem k jeho vlastní slávě. Když se doslechl o obřím stromě hluboko v temném hvozdu, cítil jen jedno: chamtivost.

„⚠️ Varuju tě, Dargane,“ pronesl starý lovec, jeho oči plné strachu. „Ten strom chrání něco starého. Něco temného. Nikdo, kdo tam šel, se nevrátil.“

Dargan se zasmál. Hlubokým, chraplavým smíchem, který jako by rozsekl ticho kolem.
„Jsem jiný. Mě se žádná povídačka netýká,“ odsekl a vydal se na cestu.

Les byl jiný, než jaký si pamatoval. 🌌 Každý krok zněl hlasitěji, každý stín působil živěji. Stromy byly obrovské, jejich větve se rozlézaly jako pařáty nad jeho hlavou. Ticho bylo dusivé, přerušované jen křupáním větví pod jeho těžkými botami.

Když se před ním konečně objevil obří strom, jeho srdce poskočilo.
Tenhle strom nebyl jen starý – byl prastarý. Jeho kůra byla pokryta mechem a lišejníky, připomínala pavučiny času.

„Tohle mi vydělá na nový dům,“ zavrčel Dargan a vrazil sekeru 🪓 do kůry.

Zvuk byl neobyčejný – jako by narazil do něčeho živého, něčeho, co zaskučelo bolestí. Dargan se zarazil, ale jen na okamžik.
„Blbosti,“ zamumlal a pokračoval.

Pak se les pohnul.
🌲 Ne větve, ne listí – celý les. Stromy jako by se nakláněly směrem k němu, jejich kořeny se plazily jako hadi.

Dargan se prudce otočil, sekeru pevně svíral v ruce. „Kdo je tam?“ zakřičel, hlas mu zněl dutě ve ztichlé klenbě lesa.

Z temnoty vystoupila ona.
🦊 Temná Liška. Její srst vypadala jako kouř, který se neustále pohyboval, oči byly dvě ledové svítilny, které Dargan nedokázal vydržet pohledem. Kroky zněly jako praskání kostí, když se blížila.

„Ten strom je mým srdcem,“ řekla hlubokým, děsivým hlasem, který rezonoval celým lesem.
„A ty jsi jej porušil.“

Dargan na ni vykřikl, a než se stačila přiblížit, rozmáchl se sekerou. Ale čepel prošla skrz ni, jako by byla pouhým stínem. Temná Liška zavrčela a zaútočila.
V jediném skoku ho povalila na zem, její zuby se zaryly do jeho paže. Bolest byla nesnesitelná, ale horší bylo něco jiného – z místa, kde ho kousla, se začala šířit černá žilnatina, která mu lezla po kůži, až mu připadala jako jed.

„Tento les bere jen to, co mu patří,“ zasyčela, když se Dargan snažil vyprostit.
„Ale tebe nenechá odejít.“

Najednou se Dargan propadl do země.
Kořeny stromů se zvedly, omotaly ho jako hady a vtahovaly ho hlouběji a hlouběji, zatímco on křičel, kopal a prosil. Temná Liška ho sledovala bez výrazu.

Když ticho opět zavládlo, les se uklidnil. Kořeny se stáhly zpět a z Dargana nezbylo nic.
Jen jeho sekera, zrezivělá, ležela opuštěně vedle stromu.

🌘 Říká se, že někdy, za nejtemnějších nocí, může člověk zaslechnout slabé zvuky – jakoby něčí křik, přicházející ze země hluboko pod nohama.
A les? Ten je teď tišší než kdy jindy, protože Temná Liška neodpouští, a Dargan se stal součástí toho, co kdysi tolik chtěl zničit.